Základy Hejného metody položil Vít Hejný, středoškolský profesor matematiky. Hejného zajímalo, proč se studenti nesnaží řešit matematické problémy a radši se uchylují k používání univerzálních vzorečků, které jsou ale užitečné jen u standartních úloh. Raději proto vymýšlel vlastní složitější a nestandartní úlohy, které nešli řešit konvenčním způsobem. Jeho poznatky se ale kvůli politické situaci nemohli dále rozšiřovat.
O to se postaral až jeho syn, Milan Hejný. Ten se po hádce s učitelkou svého syna rozhodl začít se vzděláváním doma. Vycházel přitom z poznatků svého otce, které spolu s kolegy rozpracoval v ucelenou výukovou metodu. Metoda samotná pak spočívá v tom, že si žák řešením vhodných úloh vytváří vlastní mentální síť matematických schémat, kterou pak ještě upevňuje diskuzí o řešení s dalšími spolužáky.
Výhody Hejného metody
Hejného metoda děti baví. Z jinak často nezáživného předmětu dělá kreativní činnost a umožňuje žákům během hodin matematiky rozvíjet také své sociální dovednosti jako komunikaci, spolupráci, diskuzi a argumentaci. Metoda také bezesporu rozvíjí logiku dětí a učí je efektivně pracovat metodou pokus a omyl a vzít si ze svých chyb cenné poučení.
Nevýhody Hejného metody
Největší nevýhodou Hejného metody je podle Luboše Motla, českého teoretického fyzika, naprosté nepochopení základů matematiky. Matematika je podle něj schopnost pracovat s pevnými pravidly a aplikovat je v nových prostředích, což je něco, co Hejného metoda, která pracuje pouze s prostředím pro studenty známým. Hejného metoda tedy podle Motla nedává možnost žákům se se skutečnou matematikou vůbec setkat a matematiku jako takovou nahrazuje něčím naprosto jiným. Zkrátka Hejného metoda podle Motla nenaučí průměrného studenta matematicky přemýšlet. Otázka ale je, zda to tradiční výuka matematiky zvládne?