Fakt, že jediným předkem všech plemen psa je vlk, je vědecky doložený. Během procesu domestikace i po něm ale lidé selektovali psy na základě jak vzhledových, tak povahových vlastností. Výsledkem tohoto šlechtění je dnešní údajný počet plemen sahající nad 1000. V rámci tak vysokého počtu je ale samozřejmě potřeba i nějaké rozřazení. Proto se psí rasy pro přehlednost dělí do deseti tzv. FCI skupin.
FCI je zkratka pro Fédération Cynologique Internationale, v překladu se jedná o Mezinárodní kynologickou federaci. Organizace se už od roku 1911 zabývá jak samotnou kynologií, tak i jednotlivými plemeny psů a jejich organizací. Je celosvětově považována za nejvýznamnější kynologickou organizaci, a její skupiny tedy zahrnují velkou část dnes existujících plemen, byť ani tak to není seznam vyčerpávající.
Jaké jsou tedy skupiny plemen psů dle FCI?
- plemena ovčácká, pastevecká a honácká
- pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
- teriéři
- jezevčíci
- špicové a tzv. primitivní plemena
- honiči a barváři
- ohaři
- slídiči, retrieveři a vodní psi
- plemena společenská
- chrti
K těmto základním deseti skupinám se často přidružuje skupina jedenáctá, a to skupina FCI neuznaných plemen. Na rozdíl od předchozích skupin nemají plemena zařazená v této poslední společného nic, s výjimkou faktu, že z různých důvodů nejsou mezinárodně uznána jako samostatná plemena. Povětšinou se jedná o psí rasy, které jsou uznávány některými národy, ale ne celosvětově.
Mezi důvody prozatímního neuznání patří například nedostatečná prošlechtěnost, nevyhraněnost a neustálenost plemene, případně příliš velká podobnost s jinou, již uznanou rasou.
Problémem může být i situace, kdy země původu plemene není začleněna do FCI, poté nejen, že plemena nemusí být uznána, ale nebývají ani zařazena do skupiny plemen neuznaných. Uznány nebývají ani barevné varianty plemen, příkladem může být plemeno vícebarevný pudl.